Jazyky mne vždy bavily. Umělé (programovací) i přirozené (lidské). Říká se, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.

Víc se o mne dočtete tady#a-about

Francouzština

Je zpěvná, libozvučná. Je to jazyk diplomatů a umělců. Francie je předobrazem naší české státnosti. Republiky. Demokracie.

Angličtina

Je jazykem, který dnes potkáte všude. Mým oborem je programování. 99 % manuálů a tutoriálů je v angličtině. Klíčová slova (kostra) všech programovacích jazyků, které znám, jsou převzatá z angličtiny. Je to první světový jazyk. Jazyk Evropské unie.

Čeština

Je jazykem mého tatínka. (Maminka je původem ze Slovenska, ale mluví česky tak, že to většina lidí ani nepozná.)

Je krásná. Je ladná. Díky, Františku Palacký! Díky, Josefe Jungmanne! Díky, Josefe Dobrovský! Díky, Karle Čapku! Díky, Jaroslave Vrchlický!

Jsem Čech. Narodil jsem se v Praze. Česká republika je malá země. Česky mluví jen pár milionů lidí. Asi proto mne vždy lákalo cestování.

Nejkrásnější dvě země, které jsem navštívil, souvisí s jazyky, které překládám – Francie a Austrálie.

• Když najdu výstižný ekvivalent pro překládané slovo nebo termín.
• Když všechno do sebe „zapadá“, ladí.
• Dobro, pravda a krása.
• Když jsou lidé spokojení. Třeba i s mou prací.
• Když poznám nové místo.
• Když se naučím něco, co jsem dosud neznal.
• Když udělám radost někomu jinému.

• Když něco neladí (ve vztazích, v hudbě, v práci).
• Když svoje věci nenajdu tam, kde jsem je včera nechal (manželka uklízela :))
• Když se nemůžu soustředit na práci.
• Když chci někomu pomoci, ale nevím jak.

• Přátelství.
• Spolehlivosti.
• Když se někdo chová tak, jak si přeje, aby se druzí chovali k němu.
• Trpělivosti.