Jazyky byly již od malička mým koníčkem. Už na základní škole jsem se kromě angličtiny začala učit i němčinu a okrajově i francouzštinu, na gymnáziu jsem pak přidala latinu. Nicméně je to právě angličtina, která se stala mou životní láskou. Vždy jsem chtěla dělat něco, v čem ji patřičně využiji, a už na gymnáziu se překladatelství stalo mým snem. Pobyt v Londýně mi pak tento sen pomohl přiblížit, když se mi podařilo úspěšně projít překladatelskými zkouškami a získala jsem titul diplomovaného překladatele.

Angličtinu jsem se začala učit už jako dítě v první třídě na základní škole. Mé nadšení a odhodlání nezůstat na základní úrovni mě, za pomoci a podpory rodičů, dostalo na výběrovou jazykovou školu. K angličtině jsem vždy tíhla a rodilí mluvčí, se kterými jsem se během studií setkávala, mě svým skvělým přístupem pomohli navést na cestu k mému vysněnému povolání.

Čeština je krásný jazyk s rozsáhlou slovní zásobou a množstvím hříček, které se při překládání dají skvěle využít. Vše tedy byla nádherná kombinace a jasná volba.

Pocházím z Hradce Králové, tedy východočeského regionu. Hradec Králové je hezké město, ani velké, ani malé. Jsem ráda, že zde mohu bydlet a že jsem díky kvalitě zdejších škol snad měla i lepší výchozí pozici pro studium. Už na výše zmíněné základní škole a později na gymnáziu jsem se angličtinu učila pod vedením rodilých mluvčích, což značně přispělo k mému rozvoji v tomto směru.

Radost mi mimo jiné dělá dobře odvedená práce. Potřebuji v rámci seberealizace vidět, že za mnou zůstává něco, co má skutečnou hodnotu a přináší nějaký užitek.

Když jsem pracovala jako překladatelka pod překladatelskou agenturou, rozhodně jsem tento pocit neměla v důsledku různých tlaků, jež na nás byly vyvíjeny. Proto jsem se stala nezávislým profesionálem, dělám věci po svém a ručím si za ně. A z toho mám opravdu velkou radost, jelikož mě má práce nyní naplňuje.

Rozhodně mi vadí lidská hloupost, omezenost a lhostejnost. To jsou bohužel vlastnosti, na které člověk narazí zcela nezávisle na tom, jak a kde pracuje. Naneštěstí dnešní doba lidem takového ražení do jisté míry nahrává.

Vážím si lidí, kteří zcela nezjištně pomáhají druhým čistě pro úsměv, jenž vyvolali, vážím si těch, kteří se snaží dostát svým závazkům a uznávají hodnoty, jež se tak trochu z všeobecného povědomí vytrácejí – úctu, čest, pokoru…