„Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“ platí obzvlášť pro mne, když jsem v útlém dětství odešel s rodiči do ciziny jako emigrant. V Británii jsem se usadil, získal druhé občanství, ovládl svou druhou mateřštinu zcela bez přizvuku.

U nás doma se mluvilo česky.

Po návratu do vlasti jsem zjistil, v pracovním procesu, že mám nejen znalost češtiny a angličtiny, ale vrozenou schopnost simultánně tlumočit, (není divu, že můj strýc byl profesionálním simultánním tlumočníkem).

Překládání mne fascinuje, protože jsem schopen se vcítit do obou řečí, uvědomit si i takové rozdíly, že green je jiný odstín než zelená, kvůli zvukomalebnosti a asociacím.

Snažím se v překladu vždy vystihnout sdělění a přitom dodržet i formu, zvyklosti. Jsem schopen reflektovat i na tak (zdánlivě drobný) rozdíl ve významu, jaký vzniká volbou slova freedom či liberty.

Překlad je pro mne vždy čerstvou výzvou.

Jsem rodilý Čech, v Anglii jsem od 10 let vyrůstal, němčinu se však „jen“ naučil ve škole a pak řadu let používal v německém či rakouském pracovním kontextu.

Jsem rodák z Prahy. Předkové z matčiny strany jsou z Vysočiny, kde jsem i já nakonec zakotvil. Ohledně talentu, můj otec je znám jako spisovatel a básník pod pseudonymem Jan Křesadlo, převážně od něj jsem zdědil různé talenty, jazykový talent však i z matčiny strany, jejíž bratr, můj strýc byl simultánní tlumočník.

Moje žena je Angličanka, rodačka z Bermud. Oba jsme absolventi Oxfordu, žena studovala anglickou literaturu. Máme spolu čtyři (plnoleté) děti, vyrůstaly v Česku a jsou plynně dvojjazyčné, po tatínkovi.

Radost mi dělají

• přívětivé úsměvy,
• přátelské vztahy,
• lidská spolehlivost a
• čestnost.

Česko je krásná země, žel s poněkud vnitřně pokřivenou posádkou. Ale bude líp.

Vadí mi leccos, ale co se jazyků týče, i opatrnictví a podléhání modlám „pravopizmu“ (například psát „pulz“ nebo „diskuze“) Dále mi vadí drzost a neumětelství, trvání na chybách – např. si plést „complex“ s komplexním, vyslovovat Robert jako „Roubert“ nebo tvrdit, že „imise“ do ovzduší se mají překládat jako „imissions“ namísto „emissions“ (i když jde o směr a zvyklost!). Vadí mi všeobecně, že typický zákazník překladatelských a tlumočnických služeb je z definice věci sotva schopen rozpoznat, zda dostává kvalitu, a že se k této branži hrdě hlásí různí šarlatáni, obalení pestrými tituly a členstvím v profesních sdruženích, kteří konkurují skutečně schopným a prakticky zkušeným. Naopak, za odborníky na jazyk jsou bráni nevzdělaní baťůžkáři, kteří mají shodou okolností tu žádanou mateřštinu, ale nevědí kdy se píše nějaký ten apostrof, nebo že banka která je podle své výroční zprávy „entrenched“ v bankovních strukturách Evropy tím uvádí, ne, že se do nich zapojila, nýbrž zákeřně zazákopovala.

Vážím si přiležitostí.
Vážím si důvěry.