Jazyky mě vždycky velmi bavily. Angličtinu jsem se učila od své matky, PhDr. Jany Hálkové, která byla také překladatelkou a učitelkou angličtiny. Proto jsem se rozhodla pro studium angličtiny na vysoké škole. Ještě při studiu jsem začala pracovat jako lektorka angličtiny. Po ukončení vysoké školy jsem se vrátila zpět do rodného Nového Jičína a začala pracovat pro místní jazykové školy a agentury. Brzy mi jazyková škola, kde jsem učila, začala posílat také překlady. Našla jsem v překladech zalíbení, proto se jim věnuji i nadále. V roce 2010 – 2011 jsem dělala tlumočnický kurz na Ústavu translatologie FFUK a našla jsem velké zalíbení také v tlumočení.

Čeština je můj mateřský jazyk a mám ji proto velmi ráda. Angličtina je zcela odlišný jazyk. Stále se učím a objevuji nové věci. Baví mě řešit překladatelské oříšky – věci, pro které jeden jazyk výraz má, a v druhém schází.

Sice nepocházím z dvojjazyčné rodiny, ale mé zázemí mělo vliv na výběr mé profese. Mátka učila angličtinu a ruštinu a překládala Shakespearovy hry. Právní dokumenty sice mají k Shakespearovi daleko (když pomineme arhaismy, kterými se právní angličtina jen hemží), ale přece jen si říkám, že jdu v jejích šlépějích.

Radost mi dělají hlavně mé tři děti a můj pěvecký sbor. Jsem sbormistryní smíšeného pěveckého sboru KOS Nový Jičín. Ráda hrají na klavír a doprovázím sbor nebo sólisty.

Vytáčí mě, když musím své zákazníky uhánět, aby zaplatili, popřípadě když nezaplatí vůbec. Vadí mi, když si zákazník objedná tlumočení, já si rezervuji termín, a když mu volám pro upřesnění detailů, nezvedá telefon a nereaguje.

Vážím si profesionality a spolehlivosti, dodržování termínů. Vážím si zákazníků, kteří za překlad poděkuji a zaplatí včas.