Tlumočení je součástí mé pracovní náplně na plný úvazek. Pro tlumočníka je vždy důležité, aby byl předem seznámen s tím, na jaké téma bude tlumočit za účelem jeho vlastní přípravy. Pokud má zákazník k dispozici jakékoliv písemné podklady, měl by je tlumočníkovi poskytnout. Zákazník by se měl vždy vyvarovat čtenému projevu, pokud však tlumočník již nedisponuje jeho překladem. Důvodem je, že čtený projev je rychlejší než projev mluvený „z hlavy“, tudíž tlumočník není schopen držet s řečníkem krok.

Pro tlumočníka je vždy výhodné pokud mezi ním a řečníkem existuje vizuální kontakt, neboť řeč těla může být v tomto ohledu důležitou pomůckou. Např. tlumočení po telefonu může práci tlumočníka do určité míry zkomplikovat: nejen že zde existuje bariéra, která znemožňuje vizuální kontakt mezi řečníkem a tlumočníkem, ale zároveň je zde kvůli telekomunikačnímu přenosu zhoršena kvalita zvuku. Pokud však není možné, aby se obě strany setkaly osobně, je nutné brát zřetel na to, že mluvený projev se tlumočí, a tím pádem se snažit danou komunikaci tomuto přizpůsobit.

Ve svém zaměstnání tlumočím na poradách, jednáních a valných hromadách, mimo své stálé zaměstnání jsem se jako tlumočník účastnila workshopů a obchodních jednání se zaměřením na techniku a cestovní ruch. Ve většině případů se jedná o konsekutivní tlumočení z a do španělského jazyka.

Při konsekutivním tlumočení řečník přednáší v krátkých intervalech svůj projev, který tlumočník následně tlumočí do cílového jazyka.

Tento typ tlumočení je sice časově náročnější než simultánní tlumočení, zato je však kvalitnější, neboť ponechává tlumočníkovi prostor na promyšlení a vyjádření myšlenky řečníka. Zároveň vyžaduje menší soustředěnost než simultánní tlumočení, což znamená, že tlumočník se tak rychle neunaví a je schopen tlumočit bez přestávky delší dobu.

Pro tlumočníka je vždy důležité, aby se mohl na tlumočení připravit, proto je vhodné poskytnout mu písemný materiál na dané téma. Nutno vycházet z toho, že odborná terminologie jakéhokoliv odvětví může být pro tlumočníka zcela cizí, tudíž je nezbytné, aby se s ní moh seznámit.

Během simultánního tlumočení je přednášený projev tlumočen současně. Tento typ tlumočení je pro tlumočníka velice náročný, vyžaduje obrovskou soustředěnost a neponechává prakticky žádný prostor na přemýšlení. Kvalita tlumočeného projevu je o něco nižší než u konsekutivního tlumočení, jelikož tlumočník je nucen tlumočit přednášený projev bez velkého rozmýšlení prakticky slovo od slova.

Jiná situace nastává v případě, kdy řečník i tlumočník disponují písemnými podklady, které jsou předmětem tlumočení. V takovémto případě postačí, aby tlumočník držel s řečníkem krok. I přesto je však důležité, aby si řečník uvědomil, že po přečtení určité pasáže je nutné udělat kratší pauzu, neboť projev v některých jazycích může trvat o něco déle.

Při doprovodném tlumočení nejsou na tlumočníka kladeny takové nároky jako u simultánního či konsekutivního tlumočení, jeho práce se v tomto případě přibližuje spíše práci průvodce, tlumočník však samozřejmě není povinný podávat klientovi informace z oblasti kultury či historie.

Během mé tlumočnické praxe jsem se s tímto typem tlumočení setkala při návštěvách španělsky mluvících zákazníků, kteří kromě tlumočení na jednání potřebovali zajistit nebo vyřídit určité záležitosti na příslušných místech, nebo v rámci své pracovní cesty se chtěli seznámit blíže s naší zemí (památky, kultura, zvyky, gastronomie).